zákaz
[zaːkas], 2. j. [zaːkazu]
(2. j. -zu, 6. j. -zu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
autoritativní rozhodnutí, nařízení, že se něco nesmí dělat, nepovolení něčeho:
zavést plošný zákaz kouření v restauracích
Byl vyhlášen noční zákaz vycházení.
Hygienici vydali zákaz koupání na Orlíku.
V nemocnici platí zákazy návštěv.
dopr. zákaz vjezdu / stání dopravní značky
□ zákaz činnosti právo
trest uložený za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem nějaké činnosti, pro niž je třeba zvláštní způsobilost, oprávnění (např. zákaz řízení motorových vozidel, zákaz výkonu povolání)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[zaːkas], 2. j. [zaːkazu]
(2. j. -zu, 6. j. -zu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
autoritativní rozhodnutí, nařízení, že se něco nesmí dělat, nepovolení něčeho:
zavést plošný zákaz kouření v restauracích
Byl vyhlášen noční zákaz vycházení.
Hygienici vydali zákaz koupání na Orlíku.
V nemocnici platí zákazy návštěv.
dopr. zákaz vjezdu / stání dopravní značky
□ zákaz činnosti právo
trest uložený za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem nějaké činnosti, pro niž je třeba zvláštní způsobilost, oprávnění (např. zákaz řízení motorových vozidel, zákaz výkonu povolání)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)